Model sociálního akčního výzkumu
Založení Českého výzkumného institutu, s univerzitním zázemím, zaměřeného na kosmický výzkum a další kosmické aktivity, je logickým vyústěním mnoho desítek let trvajících snah českých vědců, kteří zasvětili svůj profesní i osobní život bádání zaměřeného na fungování člověka a malé sociální skupiny v exponovaných profesích působících ve vysoce specifických, extrémně a nadlimitně náročných životních a pracovních podmínkách… ve vesmíru, ve stavu beztíže, vystaveni kosmickému záření, ale i ve vojenských mírových a bojových situací v rámci mezinárodních vojenských misí koaličních sil sdružených v NATO, náročného výcviku a obecně vysokému riziku expozice vedoucí k poškození zdraví či ztrátě života.
Z mnohaletých zkušeností českých výzkumníků vyplývá jednoznačné doporučení zvolit při studiu těchto profesí, v oblasti výzkumné, analytické, ale též při přímé intervenční a rozvojové práci s týmy exponovaných profesí, přístup důrazně multidisciplinární, mezioborový, komplexní, celostní, aplikovaný, tedy holistický. Tým vychází při své práci z autorsky vlastního modelu sociálního akčního výzkumu (Bernardová, 2012), který se jeví jako obzvláště užitečný a přínosný ve spojitosti s exponovanými profesemi → profesionální vojáci, piloti vojenských a dopravních letadel, piloti-kosmonauti/astronauti, potápěči, potápěči-záchranáři, policisté, hasiči, zdravotníci v terénu, v pohotovosti, na operačních sálech, v trojsměnném provozu ve speciálních zdravotnických zařízení, dálkoví řidiči autobusů, pedagogové na všech stupních vzdělávání a další exponované profese.
Poznat komplexně úroveň životní a pracovní spokojenosti a kvality života obecně je zásadním předpokladem pro práci a podporu těchto lidských uskupení, která nasazují své zdraví, svůj život v průběhu plnění svých pracovních povinností, často v mimořádných a extrémně náročných událostí, situací, často při dlouhodobých izolačních pobytech rozličného charakteru. Je převeliká škoda, že se právě o těchto profesích tak málo hovoří…
O více než čtyřicetileté zkušenosti českého týmu v oblasti kosmického výzkumu, kosmických aktivit a obecně exponovaných profesí se dozví všichni, kteří plánují zúčastnit se akce, která je pod záštitou Klánovické akademie.
Téma letošního přednáškového cyklu Klánovické akademie je kvalita života. Co pro Vás tento pojem znamená?
Kvalitu života okamžitě spojuji s exponovanými profesemi, i když se, samozřejmě, týká běžné populace, obecně každého člověka na této planetě. Svůj profesní život jsem však exponovaným profesím zasvětila, a po dobu již téměř 35 let se jim dodnes věnuji. Jedná se o lidi, kteří vykonávají vysoce specifickou lidskou činnost ve vysoce specifických pracovních/životních podmínkách, které jsou velice často spojeny s extrémní či nadlimitní zátěží a dalšími faktory. Mám na mysli lidi působící v bezpečnostních a ozbrojených složkách, astronauty a kosmonauty, ale také zdravotnické profese, zejména ve specializovaných pracovištích, na operačních sálech, v třísměnném provozu, pedagogy na všech stupních školství, sociální pracovníky působící přímo v terénu a spoustu dalších. Míra spokojenosti těchto lidí s kvalitou života, tedy s pracovními a životními podmínkami, je u těchto profesí naprosto zásadní, protože jejich pracovní výkon je spojen s riziky poškození zdraví či ztrátou života. Právě pro tyto profese jsem při svém působení v české armádě vytvořila, a se svými týmy ověřovala a rozvíjela po dobu 25 let, model SOCIÁLNÍHO AKČNÍHO VÝZKUMU, který umožňuje postoje ke kvalitě života měřit, a poté s výstupy velmi efektivně pracovat a zavádět je do praxe formou operativních i strategických opatření. Kvalitu života, jako rozsáhlý soubor faktorů výrazně ovlivňujících naše životy, považuji za zcela zásadní.
Zabýváte se diagnostickým Sociomapováním. Budete o tom určitě mluvit i v rámci své přednášky v Klánovicích, přesto nemohla byste nastínit, v čem tato práce spočívá?
SOCIOMAPOVÁNÍ je unikátní nástroj, který vytvořil jeden z vašich bývalých hostů Klánovické akademie, významný český psycholog, matematik, výzkumník a kouč Radvan Bahbouh, ředitel společnosti QED GROUP, ve které po skončení služby v české armádě již desátým rokem působím. Tato technika neslouží jen pro sociodiagnostiku, tedy měření mezilidských a meziskupinových vztahů a vazeb ve skupinách a týmech, ale je také velice užitečná pro intervenci a rozvoj vztahů v lidských uskupeních. Umožňuje graficky, velice srozumitelně a jasně, znázornit strukturu i dynamiku vztahů ve skupinách a týmech, též prognózování jejich vývoje. Pro exponované profese je tedy nesmírně cennou a užitečnou metodou, jak jsem se mohla po dobu 33 let přesvědčit, kdy ji používám jako klíčovou součást modelu akčního výzkumu.
Co vás přivedlo k zájmu o psychologii v prostředí izolace a v extrémních podmínkách?
Zásadní vliv na mé profesní zaměření měl můj otec Jaroslav Sýkora, vojenský pilot, sociolog a výzkumník v jedné osobě, který se se svým týmem významných českých vědců více než 30 let letectvím a kosmonautice věnoval. Tento tým participoval od 80. let minulého století na mezinárodních projektech evropské kosmické agentury ESA. Myslím, že mě ovlivnila i kanoistika na divoké vodě, které jsem se věnovala závodně. Obecně mě vlastně od dětství přitahovaly adrenalinové aktivity, včetně horolezectví. Na Karlově Univerzitě, kde jsem studovala jednooborovu psychologii, mě velmi oslovila forenzní (soudní), penitenciární (vězeňská) a vojenská psychologie, a tak další profesní směřování bylo dané. Volba vstoupit do české armády a působit v ní jako vojenský a válečný psycholog bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem ve svém dosavadním životě udělala.
Jak se liší psychická psychologická příprava vojáka od přípravy astronauta?
V obecné rovině bychom mnoho odlišností nenalezli… příprava psychologická a fyzická je nesmírně náročná u obou profesí.
Co spojuje profese PROFESIONÁLNÍHO VOJÁKA a LETCE -KOSMONAUTA/ASTRONAUTA? Existuje nějaká analogie mezi těmito profesemi? Odpověď je, díky letitým zkušenostem našich týmů, celkem jasná. Obě tyto profese – by NE MĚLI, ale MUSÍ být připraveni… stále připraveni snášet EXTRÉMNÍ PODMÍNKY, musí být SPOLU, musí SPOLUPRACOVAT, musí se naučit DŮVĚŘOVAT SI, musí být schopni být proaktivní součástí TÝMOVÉ PRÁCE, musí být schopni nebo se naučit snášet bez problémů IZOLOVANÝ PROSTOR a existovat v UZAVŘENÉ SOCIÁLNÍ SKUPINĚ, musí být schopni vykonávat DLOUHODOBOU ČINNOST, musí být schopni snášet často MONOTÓNII A STEREOTYPNÍ ČINNOST, musí být připraveni SNÁŠET STRES, EXTRÉMNÍ ZÁTĚŽ, musí se co nejrychleji adaptovat na STAVY PSYCHICKÉHO PŘESYCENÍ, musí být připraveni na event. POŠKOZENÍ ZDRAVÍ, VLASTNÍ SMRT, ZTRÁTU SPOLUBOJOVNÍKA/SPOLUBOJOVNICE, musí se rychle PŘIZPŮSOBOVAT novému prostředí, musí se naučit PRACOVAT V GENDEROVĚ SMÍŠENÉM TÝMU, musí být připraveni na dlouhodobé ODLOUČENÍ V oblasti odborné je, samozřejmě, rozdílů mnoho. Zjednodušeně řečeno – profesionální voják musí „vstřebat“, kromě jiného, psychologické aspekty smrti a zabití, astronaut/kosmonaut se musí připravit na „hluboko, daleko, nekonečno a samotu“. Na toto všechno je zaměřena psychologická příprava.
Obojí může trvat řadu měsíců, v extrémním případě i roků. Jsou to ohromné výzvy. Klíčovou roli v psychologické přípravě daných profesí hrají zmiňované VZTAHY A VAZBY ve vojenských jednotkách či kosmických posádkách, které já osobně považuji za nejdůležitější a obecný faktor ovlivňující úspěch či neúspěch, dosažení či nedosažení cíle, poškození či nepoškození zdraví, a konečně i život či smrt… u exponovaných profesí to platí dvojnásobně. V mém pojetí je zásadní součástí psychologické a psychosociální přípravy vojáků, astronautů/kosmonautů a potápěčů metoda SOCIOMAPOVÁNÍ.
Jaké psychologické výzvy čekají na lidi při dlouhodobých misích, třeba na Mars?
V prvé řadě mé oblíbené motto: „hluboko, daleko, nekonečno a samota“😊, což je skutečně gigantická výzva! Při nejvhodnějším postavení planet naší sluneční soustavy je Mars vzdálený 85 milionů kilometrů, takže se posádka musí připravit na 12 až 14 měsíců trvající vesmírný let. Navíc je v kosmonautice často zmiňováno, že se musí počítat s tím, že tato první dlouhodobá meziplanetární mise bude zřejmě „jednosměrná“. A přesto několik desítek astronautů/kosmonautů z celého světa po tomto vesmírném letu tolik touží. Posádku bude čekat velmi náročný celodenní program, soubor vědeckých experimentů, vliv stavu beztíže a kosmické záření mající drtivý dopad na fyzické, a tím i psychické zdraví, monotonie, stereotyp, dlouhodobá sociální a prostorová izolace, náročný program udržování fyzické kondice, genderově, mezinárodně, a tím kulturně smíšená posádka a řada dalších významných či dílčích faktorů.
Často na vesmír myslím. Vlastně téměř kdykoliv, když se podívám na nebe, si uvědomím tu těžko představitelnou rozlehlost. Co na vesmíru fascinuje Vás?
V prvé řadě absolutně stejné to, co Vás! Tuto představu mám spojenou s již výše uvedenými pojmy: „hluboko, daleko, samota, rozlehlost a nekonečno“. Přiznám se, že však ještě více u mě převládá fascinace, že na Zemi žijí lidé, kteří jsou tak stateční a odvážní, že do tohoto prostoru nejenže chtějí letět, ale považují to doslova za své životní poslání, sen a silnou tužbu, a to i s vědomím zmíněného rizika poškození zdraví či ztráty života, s vědomím „jednosměrné letenky…“. Jak jsem mohla při práci s těmito lidmi poznat, jsou beze zbytku připraveni za tuto věc svůj život položit. Vzorem a modelem skutečného hrdiny je pro mě např. Anastazia Stepanova, úžasný člověk a profesionál, kterého jsem poznala v jejich 29 letech. Jako palubní inženýrka v oboru jaderné fyziky „chce prostě letět stejně tak, jako já jsem navštěvovala s českými vojáky válečné zóny.“
Sama jste určitě zažila mnoho náročných a hraničních situací. Jak se s nimi později vyrovnáváte?
Ano, prošla jsem situacemi a okamžiky, kdy jsem „plivala krev“, zažila jsem situace, které by jen málokdo ustál. Právě tyto extrémně náročné situace mnou prakticky prožité byly velmi důležitou platformou pro zvyšování vlastní resilience a vyrovnáním se s danou zkušeností. Vždy mi pomohla všestranná připravenost, na které jsem vše stavěla. Plná profesionalizace toho, co dělám, velmi náročná a několikaletá příprava na vlastní smrt v případě mého zapojení se do mezinárodních vojenských misí mírového i bojového charakteru, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Irák, Afghánistán… tedy zkušenosti přímo z terénu. Také řádná fyzická připravenost. Kladla jsem vždy důraz na přípravu, na prevenci. Nicméně i „poté“ jsem mohla „ošetřit sama sebe“ sdílením prožitého se svými skvělými kolegyněmi a kolegy, pravidelně formou poudálostního debriefingu v případě tzv. mimořádných sittuací, s veliteli na všech stupních velení, po návratu do vlasti jsem měla možnost „projít očistou“ 😊 u svého psychologa z civilní sféry.
Poznáte silného jedince na první pohled?
První pohled bývá zavádějící, stavím na prokazatelných faktech, proto jsem již v průběhu univerzitních studií spojila psychologii se statistikou a začala se zabývat sociodiagnostikou, Sociomapováním a sociálním výzkumem. Ověřila jsem si za ty roky, že např. 150 IQ a ryzí charakter daného člověka 😊je určitě přínosný, ale nejpodstatnější je, jak se jedinec chová a jedná ve skupině, v týmu, zda je schopen týmovosti, zda vztahy a vazby ve skupině spíše posiluje než rozrušuje, zda přispívá k soudržnosti – kohezi daného uskupení, zda je schopen „táhnout za jeden provaz a krýt si s ostatními v týmu záda“. Čímž nebagatelizuji celkovou připravenost jednotlivých lidí ve skupině! Ta je pro mě samozřejmostí a nutnou „základovou betonovou deskou“, zejména pro výkon práce exponovaných profesí. Naopak – rychle poznat sehraný a efektivně komunikující a spolupracující tým či skupinu je pro mě, díky letitému používání Sociomapování, pár minutovou záležitostí. Poslední praktickou zkušeností bylo mapování jedné kosmické posádky při analogové misi před 3 roky, kdy stačil půlden na identifikaci nevhodného kandidáta. Tento jeden člen ohrozil svým nezodpovědným dodržováním pravidel posádku 6. týden mise tak, že musel být z experimentu vyřazen.
Moje kamarádka a herečka letos absolvovala vojenský výcvik a vstoupila do Aktivních záloh Armády ČR. Já přitom nebyla schopná ani dojet do Lvova na své autorské čtení ze strachu, že by mi stačilo zažít jeden poplach a Neurol bych z kapsy už nevytáhla. Jak pracovat na vlastní odolnosti?
Před vaší kamarádkou smekám pomyslný klobouk! Nesmírně si takových lidí vážím. V rámci svého působení v české armádě jsem měla možnost a zároveň tu čest s příslušníky Aktivních záloh AČR spolupracovat, dokonce v tomto sboru realizovat jednu z našich výzkumných komparačních studií. Jsou to odvážní stateční lidé s vysoce položenou laťkou morálky, vlastenectví, životních hodnot a obecně zajímavou životní filozofií.
Čím mohou lidé jako já přispět k obranyschopnosti naší země?
V prvé řadě jakýmkoliv projevem zájmu o českou armádu, bedlivým a pravidelným sledováním geopolitické a společenské situace na globální úrovni, šířením vlasteneckého názoru v populaci, zejména mezi mladými lidmi, výchovou vlastních dětí a širší rodiny k patriotismu, k zodpovědnosti za vlastní zemi a její obranu, jakýmkoliv podobným způsobem, včetně dárcovstvím krve, přispěním do fondu určeného pro podporu rodiny našich padlých vojáků – novodobých válečných veteránů ze zahraničních misí od roku 1990 dosud... a samozřejmě vstupem do Aktivních záloh ČR, pokud to zdravotní stav, věk a přesvědčení lidem dovolí.
Znám několik lidí, kteří si kvůli obavám z války pořídili nemovitost v zahraničí – aby měli kam utéct. Uniknout válce nebo zůstat a bojovat – to je dilema, kterému možná budeme zanedlouho čelit všichni. Jak se na toto dilema díváte vy?
Plně respektuji postoje druhých lidí a nijak je neodsuzuji… avšak já osobně bych se nikam nestěhovala či nehledala jinou možnost, jak stát mimo válečných událostí. Je mi 65 let, avšak bylo- li by třeba, hlásím se do první linie, fyzicky, psychicky i odborně se snažím udržovat v kondici, obrana vlastní země je moje nejvyšší priorita, pokud bude o mé služby zájem. Jsem patriot, navíc mám své zemi co vracet, mohla jsem zde vystudovat, založit rodinu, dělat skvělou práci. Svět si zahrává s ohněm, nevím co lidstvo může zastavit, „tancujeme na hraně propasti“, celosvětový vývoj událostí u mě vzbuzuje velké obavy. Pokud k celoplanetární válce dojde, nebude kam utéci… Nemám ráda klišé, avšak největším mým současným přáním je světový mír, cítím to jako absolutní prioritu. V opačném případě opráším maskáče a jdu do toho…
Co vám v životě přináší vnitřní sílu?
Systém životních hodnot, pevně daná životní filozofie a směr mého žití, životní zkušenosti a tzv. „otřískání životem a praxí“, jediný luxus stáří, tím je možnost selekce – toto mohu, ale toto nemusím, rodina a blízcí lidé, vnoučata, domácí mazlíčci, skvělá práce a její smysluplnost a užitečnost, kolegyně, kolegové, příroda, sport a mnoho zálib a koníčků… těšení se na všechno, co ještě v závěru života přijde, chci si ho užít do posledního dechu než se přesunu na nebeské a vesmírné planiny za mým tátou. Mám totiž do toho dalšího života veliké plány! 😊
Na co se v nejbližších dnech nejvíce těšíte?
Na den, kdy bude ukončena válka na Ukrajině, na ukončení mučení a zabíjení nevinných lidí a dětí! Na zklidnění celosvětové situace!
Na skvělé pracovní projekty a akce, které mě čekají v listopadu tohoto roku, na realizaci rozvojových workshopů, které jsou naplánovány v jedné velké instituci, na Klánovickou akademii, kam jsem byla přizvána.
Na několikadenní dovolenou s mou báječnou vnučkou.
Na každou minutu, kterou nyní prožíváme s naším novým štěňátkem, psím parťákem.
Na podzimní práce na naší zahradě.
Na Advent, na bilancování roku a zamýšlením se nad rokem nadcházejícím.
Na rok příští, který by mohl přinést pro společnost QED GROUP a Univerzitu J.E. Purkyně evropskou grantovou podporu v rámci mezinárodního projektu směřujícího na Mars! 😊
Děkuji za Váš čas a celý tento milý rozhovor, budeme se na Vás moc těšit 13.11. v KC Beseda.
_____
Text: Anna Beáta Háblová